Problematika hodnocení žáků a jejich diferenciace podle vlastní volby
ve vybraných zemích EU

Zdroj: Struktury systémů vzdělávání a počáteční odborné přípravy v zemích Evropské unie, 2. vyd., PHARE–RES. Učitelské noviny - GNOSIS, spol. s r. o., Praha 1997.

Tyto údaje jsou doplněny informacemi z internetu http://www.eurydice.org/Eurybase/Application/eurybase.htm ( z angličtiny přeložila Ing. M. Martínková ).

Přinášíme Vám pouze útržkovité výpisky, jejichž cílem je probudit Váš zájem o hlubší studium uvedených dokumentů.

Německo:

na všech typech škol a na všech úrovních jsou výkony žáků průběžně sledovány písemnými testy, hodnocením ústního projevu a plněním praktických úkolů
postup žáka do dalšího ročníku je podmíněn splněním určitých minimálních požadavků
k hodnocení výkonu žáka se používá známek systém známek je následující:

velmi dobře pro výrazně nadstandardní výkon
dobře pro výkon zcela odpovídající požadavkům
uspokojivě pro výkon zhruba odpovídající požadavkům
dostatečně pro výkon s některými nedostatky, komplexně však stále ještě odpovídající požadavkům
nedostatečně pro výkon, který neodpovídá požadavkům, ale naznačuje, že žák má základní znalosti a že nedostatky lze v přiměřené lhůtě odstranit
velmi špatně pro výkon, který neodpovídá požadavkům základní znalosti žáka jsou neúplné a v krátké lhůtě obtížně splnitelné

žáci postupují z prvního do druhého ročníku automaticky
počínaje druhým ročníkem jsou děti zařazovány do tříd podle svých výsledků
v prvních dvou ročnících slovní hodnocení, od konce druhého ročníku známkami
do pátého a šestého ročníku je zařazena etapa pozorování, podpory a orientace žáků na volbu dalšího vzdělávání či specializace na určité předměty
od sedmého ročníku se různé typy škol dále diferencují z hlediska profilace předmětů a specializace žáků, podle toho, o jaká závěrečná osvědčení usilují
existují však i školy, které nabízejí jediný typ vzdělávání
neexistuje ani povinná metoda, ani povinný didaktický materiál

Hauptschule (hlavní škola) zahrnuje obvykle 5. - 9. roč., poskytuje všeobecné vydělávání. Výuka některých předmětů, např. matematiky a cizího jazyka probíhá často ve skupinách sestavených podle schopností a dosažené úrovně znalostí žáků.

Cílem je lépe využít odlišné schopnosti učení jednotlivých žáků a umožnit většímu počtu žáků další kvalifikaci (např. kvalifikační nebo rozšířený ”Hauptschluss”).

Internet: Známkování jednotlivých prací během školního roku provádí vyučující a konečná známka z předmětu je udělena buď učitelem nebo na jeho návrh konferencí. Posuzování výkonu žáka je pedagogický počin; učiteli a sboru je zde povolena posuzovací volnost.

Francie:

primární vzdělávání (6 - 11 let věku dítěte)
pravidelné zápisy do žákovské knížky (pravidelná hodnocení, záznamy o úrovni dosažených vědomostí a dovedností, návrhy k postupu do dalšího ročníku atp.) jsou základním prostředkem komunikace mezi rodiči a učiteli
automatický postup z primárního vzdělávání do prvního ročníku sekundárního vzdělávání

sekundární vzdělávání

první čtyři roky bez diferenciace žáků
neexistují (1995) předpisy pro známkování žáků; hodnocení výsledků žáků se vyjadřuje známkou na vysvědčení; známky v každém předmětu jsou doprovázeny podrobným hodnocením práce a pokroku, kterého žák dosáhl, a radami udělovanými ředitelem školy
na školách existují dokumentační a informační centra – jejich pracovníci zprostředkovávají žákům i učitelům přístup ke zdrojům informací
v současné době neexistují předpisy týkající se známkování žáků v collége, v praxi se hodnocení výsledků žáků vyjadřuje především prostřednictvím známek

Internet: Výsledky hodnocení ze září 1997 ukazují, že v polovině školní docházky mají dívky lepší výsledky než chlapci (+ 5,6 bodů ve francouzštině a + 1,3 bodu v matematice). Velké rozdíly byly pozorovány v závislosti na sociálním původu dítěte: děti z privilegovaných rodin (otec ředitel apod.) si vedly lépe než děti nižších úředníků (rozdíl 7 bodů) a děti dělníků (rozdíl 11 bodů). Cílem těchto průzkumů je poskytnout učitelům nástroje, kterými by mohli měřit pokrok a odstraňovat nedostatky a potíže žáků. Postupy a vyučovací metody se přizpůsobují potřebám žáků, využívá se alternativních způsobů hodnocení.

Rakousko:

národní škola (1. - 4. rok)

v prvních třech ročnících se prospěch žáků hodnotí pouze zhodnocením spolupráce žáka ve třídě
až od čtvrtého ročníku se zadávají školní práce
ústní zkoušení se neprovádí
výkony a prospěch žáka za celý rok se odrážejí na vysvědčení; větší vliv mají výsledky závěru roku
stupnice známek je od jedné do pěti
všechny děti prvního ročníku postupují do druhého bez ohledu na hodnocení za první ročník
pro děti s jiným mateřským jazykem než němčinou organizují školy pomocné kurzy
ve čtvrtém ročníku musí být rodiče informováni o dalších nejvhodnějších vzdělávacích možnostech dítěte s ohledem na jeho zájmy a prospěch

hlavní škola (5. - 8. rok)

po určitém období pozorování (8 - 10 týdnů) jsou žáci v němčině, matematice a cizím jazyce rozděleni do tří prospěchových skupin; vyučování probíhá zpravidla v prospěchově homogenních skupinách
v ostatních předmětech probíhá vyučování v nedělených třídách
pro přechod do vyšší nebo pro zabránění sestupu do nižší prospěchové skupiny je povinné pomocné vyučování
při odpovídajících dobrých výsledcích existuje možnost postoupit bez přijímacího řízení do vyšší všeobecně vzdělávací školy
žáci z 1. a 2. prospěchové skupiny hodnocení známkou "nedostatečný" postupují do vyššího ročníku a tam jsou zařazeni do nejblíže nižší prospěchové skupiny
žáci z 3. prospěchové skupiny hodnocení známkou "nedostatečný" musí složit opakovací zkoušku, aby postoupili do vyššího ročníku; tato zásada se týká i předmětů bez prospěchových skupin

Internet: Učitelé jsou odpovědni za objektivní hodnocení žáků s přihlédnutím k samostatné práci, k osvojení a použití učební látky, k pravidelné domácí přípravě a samostatnosti. Při hodnocení na konci školního roku musí učitelé vzít v úvahu všechny úspěchy žáků.

Velká Británie (Anglie):

učitelé provádějí průběžné hodnocení žáků, mohou zadávat vlastní interní zkoušky a testy
na závěr každé ze tří klíčových etap vzdělávání (I. etapa: 5 - 7 let věku dítěte, II. etapa: 7 - 11 let, II. etapa: 11 až 14 let) mohou učitelé sledovat výsledky žáků ve srovnání s popisem předepsané úrovně znalostí pro každý předmět, který je součástí národního kurikula
žáci jsou také hodnoceni prostřednictvím testů národního kurikula (National Curriculum Tests); ty skládají na konci etapy I z angličtiny a matematiky, na konci etap II a III ještě navíc z přírodních věd
na konci etapy IV (14 - 16 let) vykonávají žáci hlavní externí zkoušku ("Všeobecné osvědčení o sekundárním vzdělávání"); tuto zkoušku lze složit z mnoha předmětů; na osvědčení se uvádí známka (A - G) z každého předmětu; zkoušky organizuje pět oddělených zkušebních komisí podle národních kritérií
hodnotí se diferencovaně (různé písemné práce nebo otázky pro různý rozsah schopností)
známky se udělují na základě výkonu měřeného spíš absolutně než relativně

Internet: Postupy hodnocení mají žákům a učitelům pomoci různými způsoby:

některé typy hodnocení (např. didaktické testy) pomáhají učitelům rozhodnout o tom, jak by měla být dále vedena výuka, sledují pokrok jednotlivých žáků
sumativní prvky poskytují údaje o prospěchu žáků
hodnotící prvky poskytují informace o prospěchu žáků na národní úrovni
informativní prvky slouží k podávání zpráv o pokroku dítěte rodičům

Hodnocení žáků v některých zemích EU