Rodina v učebnicích počátečního čtení

„…Rodina prostě přestala být pro mladé lidi prioritou. Aby se jí opět stala, nebude stačit zvýšit přídavky na děti nebo přijít s jinou formou materiální pomoci rodinám s dětmi. Především bude třeba reformovat školské systémy tak, aby mladí lidé byli vychováváni nejen k osobnímu úspěchu v profesní kariéře, ale i k vnímání širší odpovědnosti v rámci společnosti.“

Vilém Holáň

V poslední době byla velmi často pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků upírána k současným slabikářům a jiným učebnicím (nejen pro výuku počátečního čtení). Kritizován byl především tradiční obsah rolí žen a mužů, matek a otců v textech těchto učebnic. Česká společnost se stále více otevírá novým trendům, které jsou na jedné straně přijímány s nadšením, a na straně druhé striktně odmítány. Patří sem i nové pohledy na role žen a mužů v rodině a ve společnosti. Můžeme s nimi souhlasit nebo nesouhlasit, ale škola se jim nemůže vyhnout. Samozřejmě se vše musí dít přiměřeně věku dítěte.

Většina společnosti, žen i mužů, zajisté souhlasí s tvrzením, že současná žena běžně řídí firmu; že při stejném výkonu má právo na stejný plat jako muž; že nesmí být znevýhodňována při přijímání do zaměstnání pouze proto, že je žena, nebo dokonce proto, že pečuje o děti; že nesmí být šikanována nebo obtěžována.
Je běžnou praxí, že stejně dobře jako matka pečuje o děti a domácnost i otec. Někteří mladí lidé nehodlají vůbec uzavírat manželství, případně neuvažují ani o roli rodičů. To vše je věcí jejich svobodné volby stejně tak, jako když se partneři dohodnou na tradičním rozdělení rolí v rodině.

Téma rodina v učebnicích počátečního čtení ALTER

Položme si však otázku, zda by bylo řešením vytěsnit rodinu zcela z učebnic (nejen počátečního čtení), jako v některých zemích západní Evropy. Rodina je pro dítě mladšího školního věku místem, kde se cítí nejbezpečněji, a to bez ohledu na to, zda jde o rodinu úplnou či neúplnou nebo jinak odlišnou. To, že se prvňáček prostřednictvím textů Žáčkova Slabikáře ocitá v rodině, že se může identifikovat s Tomem nebo s jeho kamarády, v něm přeneseně probouzí pocit bezpečí a jistoty a vnitřně ho motivuje ke čtení. To je nepochybně cenná deviza Žáčkova Slabikáře, která se spolupodílí na jeho úspěších při výuce počátečního čtení. Táta a máma jsou zde lidé, kteří chtějí mít děti, milují je a nevidí v nich pouze překážku na cestě za svou kariérou.

Zkušení elementaristé při práci se Slabikářem postupují s ohledem na individualitu dítěte tak, aby žádné z nich nebylo zraňováno. Nikdy se v rozhovorech s dětmi nedotýkají konkrétních dětí ani jejich rodin, a i v případě, že děti samy na konkrétní případy poukáží, odvedou rozhovor do obecné roviny.