Tým metodiků a autorů Nakladatelství ALTER připravil pro zájemce metodickou poznámku, v níž se zabývá alternativními metodami průběžného sledování výkonu žáků pomocí bodovacího systému.
-
Současné přístupy k hodnocení žáků
-
Nové trendy ve výuce si postupně vyžádají také jiné přístupy k hodnocení žáků. Podle současně platných předpisů musí být žák v závěru klasifikačního období hodnocen buď pětistupňovou klasifikační stupnicí, nebo slovním hodnocením. Průběžné monitorování úspěšnosti žáka je však věcí vyučujícího.
Následující rozbor chce upozornit na vyskytující se obtíže a nedostatky – nabídnout hledání alternativních cest. Předesíláme, že je určitě mnoho pedagogů, kteří i ve stávajícím systému pracují citlivě a žáky jím nestresují; přesto si dovolíme pojmenovat některé vyskytující se nedostatky, aniž bychom nabízené alternativní řešení považovali za cestu jedinou.
Někteří odborníci (viz např. publikaci Susan Kovalikové Integrovaná tematická výuka) upozorňují na to, že tradiční systém zkoušení vytváří prostředí, v němž se žák cítí ohrožen, musí být neustále ve střehu, a to blokuje schopnost jeho mozku učit se a ukládat získané informace do dlouhodobé paměti.
Známkování vytváří stres, potlačuje žákovo sebevědomí, neumožňuje sebehodnocení, není nasměrováno k vnitřní odměně – k radosti ze zvládnutého úkolu, ale odklání pozornost žáka k odměně vnější – k získání dobré známky, bez ohledu na trvalost a hloubku osvojených vědomostí.
Od žáka se očekává, že musí být kdykoliv na zkoušení připraven, že musí vždy pracovat na maximální výkon. Nemá žádnou možnost volby, nemá možnost se připravit, např. vypracovat si podle různých zdrojů informací osnovu, podle níž by mohl hovořit. Při diktátech a jejich opravě nemá možnost používat jazykové příručky a slovníky, nemá možnost zeptat se.
Kdo z nás dospělých by dokázal takto pracovat? Jak dlouho bychom takové vypětí vydrželi? Co udělá běžný uživatel jazyka, ale také profesionál s ukončeným vysokoškolským jazykovým vzděláním, má-li pochybnost o některém jazykovém jevu? Vyhledá si ho v Pravidlech či jiných jazykových příručkách, v krajním případě zatelefonuje do jazykové poradny ÚJČ AV ČR. Udělá tedy něco, co se u žáka základní školy považuje za nepřípustné.
Současný systém známkování je často náhodný, neprůkazný, žák je ovlivněn strachem, je řízen, ovládán, ba přímo vláčen k „jednotnému“ vnucenému cíli, k získání co nejlepší známky. -
Bodovací systém – POZITIVNÍ ZPŮSOB HODNOCENÍ
-
Jednou z možností alternativních přístupů k hodnocení žáka je bodovací systém, který průběžně monitoruje aktivitu a úspěšnost žáka a zároveň ho motivuje k dosahování osobního maxima; umožňuje mu stanovit si cíl a bez stresu k němu směřovat. Vyloučením pocitu ohrožení je tato alternativa šetrná k osobnosti žáka. Poskytuje průběžnou okamžitou zpětnou vazbu, dává žákovi možnost volby, která je jedním z rozhodujících činitelů jeho úspěchu.
Pozitivní způsob hodnocení
Zavedený bodovací systém umožňuje, aby si žáci sami mohli evidovat dosažené počty bodů. Nehodnotíme počet chyb, nýbrž počet správných řešení. Individuálně lze stanovit počty bodů (za určité období či téma), při jejichž dosažení může žák/žákyně své výsledky považovat za výborné, dobré či dostačující.
Z průběžného hodnocení bodováním je možné stanovit systém převodu na závěrečné hodnocení známkou. Při takovém postupu mohou být dána pravidla (individuálně pro třídu) tak, aby žáky motivovala, aby získání dobrých výsledků nebylo nedosažitelné – pravidla, která jsou známa a platí pro každého. Tím se minimalizuje možnost vzniku pocitu křivdy z nespravedlivého, subjektivním přístupem pedagoga zatíženého hodnocení. Zkoušení se zprůhlední –žák má možnost v průběhu celého pololetí získat určité množství bodů, které odpovídá známce, o niž usiluje.
Tento systém nezahrnuje pouze bodové hodnocení písemných projevů, ale i projevů ústních – ty jsou v jazyce naprosto nezastupitelnou složkou, i ty však mohou být hodnoceny předem stanoveným systémem bodů. Podle individuálních předpokladů žáka by mu dokonce mohlo být umožněno, aby v některých případech sám volil, zda se raději vyjádří ústně či písemně.
Uvedený způsob je nesrovnatelně humánnější a k osobnosti žáka citlivější ve srovnání s trvalou obavou z nepředvídaného zkoušení. Je to akt hodnocení, na němž žák sám nemůže nic ovlivnit.
V systému bodového hodnocení žák není „trestán“ špatnou známkou ani v případě momentálního neúspěchu (přepočet bodů na klasifikační stupně se totiž provádí až na konci klasifikačního období); získat méně bodů není zraňující zejména proto, že žák má možnost kdykoliv se pokusit zvládnout úkol znovu s lepšími výsledky nebo v dalších cvičeních získat maximum bodů a rozdíl tak vyrovnat apod.
